Dneska už není snad nikde na světě místo, kde by se někdo nedovolal telefonem. I uprostřed pustiny si většinou můžeme zavolat, pokud je tam signál. Každý z nás má nebo může mít takovou běžnou věc, jako je mobil, a s mobilem se přece dá telefonovat, kdykoliv chceme. Stačí ho nabít a mít kredit, a když vyťukáme nějaké číslo, spojíme se s kým chceme. Třeba i s někým hodně dalekým. Mobil je zařízení, které si můžeme dovolit. A často ho i přímo potřebujeme. Kdo z nás dneska něco takového nemá, je divný, je to stejně vzácný exemplář člověka jako před desítkami let někdo, kdo ho pro změnu měl.
Dneska už se telefonovat potřebuje, a kdo by mobil neměl, tomu by mohlo utéct něco důležité. Nebo by třeba nemohl vyřídit něco důležité těm, kdo by to měli vědět. Když si dneska kupujeme mobil, můžeme ho mít klidně hned. A nejenom jeden model. Mobilů je spousta druhů a typů a každý den přibývají další nabídky, které jsou čím dál tím dokonalejší. Musí takové být, protože je velká konkurence a kdo chce svůj výrobek prodat, musí předčit konkurenci. Máme telefony obyčejné i chytré, velké i malé, se spoustou aplikací, které se nám můžou hodit. Každý průměrný člověk tak už mobil má. Někdy jeden, někdy klidně i víc, podle potřeby. A vzhledem k tomu, že máme i víc operátorů, jsou dneska ceny příjemnější než kdysi. Takže můžeme telefonovat a máme na to.
Dokonce už se prodávají mobily třeba i za korunu, nebo se k jednomu dává akčně druhý zdarma. A i když to vypadá bláznivě, je to tak. Mobily se musí prodávat, aby si jejich výrobci vydělali, a tak se jde třeba s cenou dolů. Ale i tak se jejich prodejci uživí. Nízká cena se totiž kompenzuje třeba něčím jiným, třeba cenou hovorů nebo jiných služeb.
Každý si tak vybere to, co chce a potřebuje. To už není jako kdysi, kdy jsme záviděli těm, kdo měli první telefony, ze kterých se dalo volat odkudkoliv. Pokud to místo tedy bylo pokryté signálem, což nebyla samozřejmost. Ale dneska už je.