Věda

Výsadba rostlin o Velikonočních svátcích

Před několika lety odborníci v oblasti biologicko- dynamického zemědělství učinili pokus ke zjištění růstových schopností obilovin ve dnech, které připadly na Velký patek a Svatou sobotu. Byly uskutečněny výsevy, osázená plocha asi tisíci hektary byla později rozdělena na parcely pro okopávání rostlin jejich a kropení. Pokud by se den výsadby ukázal jako nepříznivý, odborníci chtěli zjistit, při jakých kosmických impulsech je možné okopávat a orat, a jaké použití přípravků by mohlo pomoci růstu rostlinek.

Výsadba

K ošetření rostlin aplikovali zemědělci několik variant postřiků. První postřik zahrnoval křemíkový přípravek, který byl připraven ve dnech příznivých pro růst listů. Druhý postřik obsahoval sekané půdní oblázky, které byly připraveny v kořenových dnech a aplikovány během ovocných dní. Další postřik se aplikoval opět z půdních oblázků, tentokrát připravený ve dnech květu. Tyto aplikace byly potom opakovány třikrát. Během výsadby bylo období ovocných dní, takže semena obilovin klíčily velmi rychle, tak bylo předpokládáno, že se výsadba obilovin o Velikonočních svátcích vydaří. Ale brzy začaly rostliny stagnovat, ve skutečnosti vyklíčily velice pozdě a zdálo se, jako by nenasazovali klasy.

Zahradník

Nakonec se něco chudého objevilo na klasech. Mezitím se prováděla pravidelná okopávání a kropení, ale celá zásoba postřiku padla vniveč. V době sklizně bylo zrno nedozrálé, nebylo ztvrdlé, ačkoli se v klasu nacházela malá zrnka. Následně se dostavilo deštivé počasí, kdy po dvou týdnech nastal den, kdy se ukázalo jasné nebe. Obilí ještě nedozrálo, ale malé lístky již vyklíčily na stopce. Zemědělci tedy vymlátili klas a pak usušili. Již při přepravě pytlů však bylo patrné, že váha je různá. Ukázalo se, že i přes pravidelnou aplikaci křemíkových přípravků jsou výnosy obilí nízké. Události, které se odehrály mezi Nebem a Zemí před téměř 2000 lety, zanechávají svoji stopu na Zemi každý rok o Velikonocích.  

 

Proč je „globální oteplování“ nepřesný termín

Již mnoho let mluví vědci o tom, že emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, které lidé vypouští do atmosféry, budou mít v nedaleké budoucnosti doslova katastrofický efekt. Mluví se především o zvyšování průměrné teploty a s tím spojeném posunu podnebních pásem a tání ledovců, které povede ke zvýšení hladiny světového oceánu a zatopení pobřežních oblastí.

 

Pro tento proces se vžil termín globální oteplování. Je to pochopitelné, neboť základním principem celého procesu je zvýšení průměrné teploty na Zemi díky emisím skleníkových plynů a skleníkovému efektu.

 

Jak se však ukazuje, tento termín je poněkud zavádějící, neboť nepopisuje přesně skutečnost toho, co budeme zažívat. Jistě, průměrná teplota se zvyšuje, avšak to rozhodně ani zdaleka není vše, co pozorujeme, a na některých místech může být poněkud paradoxně následkem ochlazení.

 

suchem popraskaná zem

 

Mnohem přesnější je tedy mluvit o globálních změnách klimatu, neboť ty zahrnují podstatně více než jen zvyšování teploty, stejně jako tomu je ve skutečnosti.

 

Jedním z problémů je rozložení srážek. Například u nás prší víceméně poměrně rovnoměrně po celý rok, avšak jak budou změny postupovat, situace se změní. Většina srážek spadne v průběhu zimy, zatímco v létě, tedy ve vegetačním období, jich bude minimum. O tom, jaký vliv to bude mít na zemědělskou produkci, asi není třeba hovořit.

 

emise skleníkových plynů

 

Také se budeme setkávat s čím dál extrémnějšími typy počasí. Tím mohou být vysoké teploty v létě, velmi nízké v zimě, či například nezvykle prudké bouře vedoucí k lokálním záplavám či dokonce tornáda. To vše samozřejmě bude působit i škody na majetku a samozřejmě také zdraví lidí.

 

To vše se samozřejmě netýká jen naší země. Podobná situace bude na celé planetě. Částečně to zažíváme již teď, kdy prakticky každý následující rok stává tím nejteplejším od začátku měření, o nejrůznějších živelných pohromách ani nemluvě.

 

Je však nutné, abychom se nejen pokusili dopady těchto klimatických změn zmírnit, ale také se na ně připravit. A v obou případech se bohužel nesetkáváme s přílišným zájmem jak ze strany politiků, tak i běžných občanů. A to se nám v budoucnu může těžce nevyplatit.

Nejvýznamnější české vynálezy posledních 10 let

Češi ve vědě toho dokázali až až. Lední šroub, kontaktní čočky, lampy, krevní skupiny, bleskosvod. Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho. To je minulost. Myslíte, že dnes již ve vědě nemají češi místo? Omyl mají. Podívejme se na nejlepší české vynálezy posledních 10 let.

ANTIVIROTIKUM TRUVADA

Jedná se o lék a prevenci HIV. Dlouholetá spolupráce chemika Antonína Holého s americkými vědci měla za následek vyvinutí léku, který v raných fázích potlačuje HIV virus a významně prodlužuje život pacienta. Prášek byl schválen v roce 2004. Pilulka má minimum vedlejších účinků, že nahradila velké množství léků, které museli nemocní denně polykat. V roce 2018 byl tento lék schválen i jako prevence proti nemoci.

věda

SYSTÉM MEMREC

Oko místo počítačové myši. Na katedře ČVUT vyvinul tým vědců přístroj, díky kterému můžou počítač ovládat i lidé s fyzickým postižením, kteří nemůžou používat myš nebo touchpad. Ovládání funguje přes pohyb oka, které snímá kamera. Oko kopíruje pohyb myši nebo prstu po touchpadu. Mrknutí nahrazuje kliknutí nebo enter. Tento vynález se liší od konkurence tím, že kamera je zafixovaná v brýlích.

věda

NOVÝ OTISK PRSTU

Člověk se identifikuje dle otisku prstu. Je to jedinečný individuální znak, který nelze zaměnit. Poznávání hlasu také není žádná revoluce. Čeští kriminalisté využívají jedinečnou technologii – identifikace člověka podle chůze. Porovnávají se zde křivky pohybu jednotlivých částí těla, které jsou pro každého specifické. Pohyb ovlivňuje obuv, i s tímto se počítalo. Pro praktické využijí je vyvinut počítačový program. Za tento vynález čeští kriminalisté obdrželi cenu.

DĚLĚNÍ BUNĚK PŘI RAKOVINĚ

Český vědec Jiří Bartka a jeho tým působící v Dánsku se podařilo zjistit, jak buňky prolomí vlastní ochrannou bariéru a začnou se nekontrolovatelně dělit. Důsledek se pak rakovinové bujení. Toto popsal v časopise Nature v roce 2005

Kéž by nám věda pomáhala

O vědě se traduje, že pomáhá lidem usnadnit jejich život. A někdy to tak i je. Jenže je i spousta situací, kdy nepomáhá a naopak třeba i skutečně hodně škodí. Dlouho by se tu daly uvádět příklady toho, v čem nám věda pomohla. A ještě víc by se našlo toho, co nám lidem život spíš znepříjemnilo. A někdy nám věda pomáhá i škodí současně.

Co třeba motorová vozidla? Nebýt jich, museli by lidi všude chodit pěšky nebo jezdit na koních a povozech. Takže bychom byli bez autobusů, aut a motorek daleko pomalejší, nedostali bychom se daleko od bydliště, museli bychom krmit, ustájit, hřebelcovat a jinak opečovávat tažná zvířata a kdyby nám to chcíplo, bylo by to horší, než když někdy chcípne motor. Takže je dobře, že ta vozidla máme. Ale taky se dá říct, že to není dobře. Nejenom kvůli kolonám na silnicích a nedostatku parkovišť, ale třeba i proto, jak nám ta vozidla znečišťují ovzduší a třeba i zamořují okolí ropnými produkty. Takže to asi bylo myšlené dobře, ale stejně nebyl vynález podobných vozidel terno.

laboratorní sklo

Chemie nám dala spoustu možností. Máme díky ní postřiky a hnojiva, kvůli kterým se najíme a často neumíráme hlady, ale spolu s tím stejná chemie i zabíjí volně žijící zvířata a škodí i nám konzumentům. Chemie nám dala spoustu léků, které ale taky mají vedlejší účinky a dají se zneužívat. Takže ani to není dokonalé.

Genetika nám pomáhá šlechtit užitková zvířata a zabraňovat genetickým vadám, ale je otázkou, nakolik nám takové mutace pomáhají a nakolik škodí.šroubovice DNA

Medicína nám pořád víc pomáhá zbavit se nemocí, ale taky se kvůli ní odhalují nemoci, které bychom jinak nepoznali a bez povědomí o nich by nám asi ani nevadily.

Sporné je to ale i jinde. Snad jen kromě archeologie, která jenom odhaluje dávno zaniklou historii, která už na nás nemůže mít negativní dopad.

A tak je věda dobrá i špatná. A snad toho dobrého bude víc než opaku.