Někdy jsme my lidé v dobrém rozmaru a někdy také ne. Někdy se cítíme dobře, zatímco jindy je nám pod psa. A je jasné, že se raději cítíme na světě dobře, než abychom se tu trápili. A tak děláme vše, co můžeme dělat, pro to, abychom se co nejčastěji a co nejdéle cítili spokojeně. A dosahujeme toho tak, jak toho zvládáme dosahovat. Někdy máme své koníčky, někdy odpočíváme, někdy zamíříme za přáteli… Prostě si zlepšujeme náladu tak, jak nám to vyhovuje.
Je to rozumné? Chtělo by se říci, že jednoznačně ano. Protože dobrá nálada zpříjemňuje a dost možná i prodlužuje život. A se spokojeným člověkem se cítí lépe i jeho okolí.
Vypadá to, že nad spokojenost není. Jenže když se nad tím zamyslíme, je to pravda jenom někdy. Zatímco někdy je to sporné a některé způsoby, jak se radovat ze života, by bylo dokonce záhodno vymýtit.
Vezměte si třeba takový kratom. Čímž mám samozřejmě na mysli, abyste si ho představili, ne abyste si ho vzali ve smyslu jeho pozření. O tom se říká, že nám lidem dělá radost. Ovšem jak? Vzhledem k tomu, že se u nás prodává pouze jako sběratelský předmět, dalo by se z toho odvodit, že nám lidem dělá radost mít ho doma a kochat se pohledem na všechny jeho exponáty, které máme ve své sbírce takových sušených rostlin. Ale všichni víme nebo aspoň tušíme, že to není pravda. Že sběratelství něčeho takového by nás spíše štvalo kvůli utraceným penězům, než aby to bylo něco, na čem spočine náš zrak se zalíbením. A že nás kratom těší, pokud nás těší, jinak.
Naši lidé si ho prostě koupí, a když jim třeba Green Pure Premium Megakratom dodá, co dělají? Konzumují ho jako drogu. Sice se podle rozhodnutí našich úřadů konzumovat nemá, protože nelze stanovit bezpečné dávkování, ale kdekdo si prostě někde najde internetový návod, jak na toto užívání, a jde si tu užívat.
Nevím, nakolik to takovým lidem dělá dobře, jedno je mi ale jasné. Že já bych do něčeho podobného raději nešel. Než riskovat předávkování, závislost nebo nepříjemné abstinenční příznaky, to ať je mi na světě dobře raději z jiného důvodu.